Březen 2016

Děvín a Děvičky

29. března 2016 v 12:33 | Dee |  Hory a příroda
18. 3. bylo, alespoň na jižní Moravě, prostě nádherně. Navíc byl pátek, neměla jsem školu ani práci. Proto jsme s M. vyrazili nejprve na vyjížďku na koních a poté jsme zamířili do Pavlova, ráje milovníků vína.


Pavlov se nachází v okrese Břeclav, na pravém břehu vodní nádrže Nové Mlýny, přímo pod zříčeninou Dívčí hrady (Děvičky).


Z Pavlova jsme se vydali po zelené značce asi 2 km k Dívčím hradům. Stoupání bylo docela strmé a pro naše po zimě zlenivělá těla trochu nepříjemná, ale stálo to za to. Výhodou bylo, že jsme za celou dobu nepotkali jediného turistu a také na zřícenině jsme byli úplně sami. Podél cesty kvetly všude sněženky, takže jsem byla ve svém živlu.


Děvičky jsou zříceniny soustavy gotického hradu, který se nachází ve výšce 428 m. n. m. Během třicetileté války byl hrad obsazen švédskými vojsky, které je při svém odchodu vyplenily a zapálily. Nyní jsou zachovány pouze obvodové zdi a renesanční bašta se střílnami.


Z Děviček vedou celkem čtyři cesty, a to zpět na parkoviště, či po modré, zelené a červené. My se vydali po modré k rozcestí Nad Soutěskou (1,7 km), odkud jsme se chtěli jít podívat na skály Pod Martinkou. Cesta tam byla bohužel velmi blátivá, tak jsme pokračovali po zelené necelý kilometr k rozcestí Soutěska.


Zde bylo velmi špatné značení, a i když jsme původně chtěli jít po zelené až zpět k Děvičkám, vydali jsme se omylem po hřebenu po červené na vrchol Děvín (ze Soutěsky 1,3 km).


Odtud jsme už pokračovali po červené k Děvičkám (1,4 km) a pak po zelené a po schodech zpět do Pavlova (2,2 km).


Tato trasa byla pro nás po zimě docela náročná, ale opravdu jsme si to užili a v žádném případě nelitujeme :) Po cestě k autu jsme si ještě koupili to nejlepší bílé víno, které jsem kdy pila.


-pac a pusu, Dee

Na Kamenném vrchu už kvetou koniklece

19. března 2016 v 14:09 | Dee
O Kamenném vrchu už jsem psala samostatný článek zde, ale dovolím si přidat malou aktualitu. Ve čtvrtek (17. 3. 2016) jsem se zde byla podívat a k mému překvapení už kvetou koniklece.


Koniklece kvetou obvykle jen několik dní a co jsem tak hledala na internetu, zjistila jsem, že obvykle začátkem dubna, proto mne nádherné kvítky za sídlištěm velmi překvapily.

Podíváme-li se na květy zblízka, zjistíme, že jejich okvětní lístky vykazují bohatou škálu odstínů: od světle růžové, přes nafialovělou a fialovou až k tónům modré.


Koniklec velkokvětý je vázaný na stepní lokality. Na Kamenném vrchu jich roste nejvíc v Evropě a možná i na světě.

Určitě nedoporučuji koniklece trhat nebo se je snažit vyrývat. Koniklec má bohatý kořenový systém. Jakmile by se vyryl, došlo by k zpřetrhání kořenů a koniklec by vlastně zahynul. Možnost úspěchu je zhruba jedno procento, že se vyrytý koniklec ujme. A hlavně, jedná se o chráněnou rostlinu, její poškození je tedy nezákonné.


Pokud tedy žijete v Brně či jeho okolí, určitě se na Kamenný vrch zajděte podívat.

-pac a pusu, Dee

Odpady společnosti

15. března 2016 v 17:22 | Dee
Víte, že odpad nějakou formou třídí už 72 % Čechů? Že 99 % obyvatel ČR má možnost třídit odpady? Že je po ČR rozmístěno více než 250 tis. kontejnerů na třídění odpadů?

Každý den vyprodukujeme obrovské množství odpadů, které nějakým způsobem ovlivňují celý svět. Díky znovuvyužití recyklovatelných obalů bylo v minulém roce ušetřeno 25 km čtverečních přírody. Odpady, které vyhodíme do určených kontejnerů putují do zpracovatelských firem. Tříděním umožníme recyklaci, ze které získáme nové zdroje surovin a energie a také ušetříme místo na skládkách. Ze zmačkané PET lahve tak vznikne třeba bunda či koberec. Důvody proč třídit jsou jak ekologické tak i ekonomické. Čím více odpadů tedy vytřídíme, tím více dostaneme zpátky materiálů, energie, ale také tím snížíme počet skládek.


Dobrá zpráva zní, že až čtyři pětiny z toho, co vyhodíme, lze znovu zužitkovat. U materiálů jako je sklo navíc nehrozí ztráta kvality; jindy - jako v případě papíru - dochází k postupnému znehodnocování (tzv. downcyclingu). Výhody recyklace jsou však zjevné: kromě úspory obnovitelných i neobnovitelných zdrojů se rovněž výrazně šetří životní prostředí a také vznikají nová pracovní místa. Odborníci například spočítali, že pokud by naše republika recyklovala ve stejné míře jako belgické Vlámsko - kde se třídí 70 % odpadů, tedy zhruba třikrát víc než u nás -, vytvořilo by se v Česku deset tisíc nových pracovních pozic.

Například tříděný papír se zpracovává v papírnách, kde se rozmixuje s vodou na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Hmota se následně nanáší na speciální síto, načež se lisuje a vysouší. Nový materiál slouží k výrobě např. toaletního a kancelářského papíru, novin. Zmíněná metoda značně šetří lesy - 1 t vytříděného papíru "zachrání" až 2 t dřeva. Co se týče skleněného odpadu, k jeho obrovským výhodám patří možnost jej recyklovat prakticky donekonečna. Vytříděné skleněné střepy se taví při teplotách 800-1 400 °C, často přímo ve sklárnách. Z roztavené hmoty pak rovnou vznikají nové výrobky, nejčastěji láhve a sklenice.

Velkým problémem je pak bioodpad, který netřídí téměř nikdo. Jedná se především o jídlo, tedy slupky od ovoce či zeleniny, čajové sáčky, listí apod. V případě, kdy člověk bydlí na vesnici, obvykle tento odpad končí na kompostu, který tvoří výborné hnojivo na zahrádku. Ale co ve městě? Některé obce a města v ČR organizují pro své občany jejich oddělený sběr. K tomuto sběru se pak nejčastěji využívají hnědé odvětrávané popelnice, nebo mobilní sběry, případně je možné je odkládat na sběrném dvoře. Bioodpady je také možné jako jediné legálně využít na zahradách v zahradních kompostérech nebo komunitních a obecních kompostárnách.

Do sběrného dvora můžete dnes odnést i baterie, nevyužité oleje apod. Doporučuji se informovat, co vše můžete třídit a jakým způsobem. Do kontejneru na papír byste například neměli odhazovat ruličky od toaletního papíru nebo použité pleny. Do plastu zase nepatří obaly od olejů, pokud nejsou umyté.

Pokud vám doma přebývá nějaké nenošené oblečení, odneste je do kontejnerů na oblečení. Zde však patří pouze oblečení, které je neznečištěné a zabalené např. v tašce.

Já osobně třídím téměř vše, krom bioodpadu, kterého však nemám moc, neboť chovám morčata a králíka, takže většinu sní oni :) Igelitové tašky využívám jako obaly na odpadky, čímž ušetřím za nákup speciálních sáčků. Dejte odpadkům druhou šanci a recyklujte. Můžete tím zachránit zvířata, které odpady ohrožují na životě a také sebe, aby odpad nemusel být pálen. A pokud už považujete třídění odpadů za velký problém, tak alespoň nepohazujte odpadky volně kolem sebe. Za to bych upřímně střílela, protože si sama neumím představit, že bych hodila na zem papírek nebo nedopalek. Udělejme si svět hezčím místem :)


Zajímavost: Slyšeli jste o myšlence Zero waste, tedy nulového odpadu? Podle této teorie byste neměli vyhazovat nic nerozložitelného a nezatěžovat tak planetu. Můžete si tak pořídit bambusový plně rozložitelný kartáček na zuby, nebo si ušít vlastní tampónky na odličování. Existují také obchody, které nabízí zboží bez obalů. Zkuste se tomuto konceptu přiblížit např. tak, že si do obchodu budete nosit vlastní tašku i sáčky.

-pac a pusu, Dee

V protiatomovém krytu s baterkou

14. března 2016 v 15:10 | Dee |  Koupání, zážitky, sport apod.
Vstupné: 240,- Kč (doporučuji zakoupit zlevněné vstupné na Slevomatu)

Pokud máte rádi netradiční zážitky, doporučuji navštívit protiletecký kryt 10-Z. Nachází se přímo pod brněnským hradem Špilberk, na Husově. ulici.

Hned za vstupními dveřmi pocítíte chlad a vlhkost, stísněné prostory navíc nemusí udělat každému úplně dobře. Také jsem se trochu obávala, jestli náhodou netrpím doposud skrytou klaustrofóbií, ale nebylo to o nic horší, než běžná návštěva jeskyní. Trochu děsivý je fakt, že kryt nedisponuje funkčním osvětlením, tudíž je nutné vzít si s sebou baterku, popř. si ji u vchodu zapůjčit. Místy však světla svítila a terén není nějak nebezpečný pro chůzi v přítmí.


V letech 1946-1948 se ve skále pod Špilberkem nacházel úspěšný velkoobchod s vínem Löwy a Šmíd, který komunisté dva dny po převzetí moci v únoru 1948 majitelům zabavili. Atomový kryt, odolný proti zbraním hromadného ničení, byl dobudován v až roce 1959. Mohlo v něm zůstat najednou až 500 osob důležitých pro řízení města a kraje po dobu 3 dnů


Kryt 10-Z totiž má 1500metrů čtverečních a 70 místností. Z jedné klenuté chodby vede bezpočet odboček do kójí. Napravo je strojovna s obřími ventilátory, o pár metrů dál zase telefonní ústředna. Procházeli jsme kolem kanceláří, noclehárny... Všude tam se zastavil čas, na stole leží štos zažloutlých novin, v rohu visí dvě vojenské uniformy...


Toto místo určitě doporučuji, neboť věřím, že nejsem jediná, kdo má problém vymyslet výlety během zimy, kdy jsou zavřené obvyklé turistické cíle, a je to něco jiného, než třeba prohlídka na zámku. Vtipné bylo, když jsme z krytu vyšli pod Špilberkem v parku, kudy normálně chodím. Vzhledem k tomu, že jsem o krytu doposud neměla tušení, sama nevím, co bych si myslela, kdybych byla na místě návštěvníků parku.


-pac a pusu, Dee

O myších a lidech (John Steinbeck)

1. března 2016 v 14:14 | Dee |  Knihy na cesty
Název: O myších a lidech
Autor: John Steinbeck
Žánr: novela
Rok vydání: 1937
Hodnocení: *****

Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech do salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budou tam chovat králíky. Doba je hodně zlá - a nejhorší se teprve rýsuje. Ochranářský a prozíravý George správně tuší, že slaboduchý silák Lennie by nechtě mohl způsobit katastrofu...(oficiální popis)

Jedná se opravdu o nádhernou knihu. Steinbeck má tu schopnost popsat postavu tak, že máte pocit, že ji dlouho a dobře znáte. Příběh je smutný a celou dobu směřuje ke smutnému konci, který jsem tedy čekala. Přesto jsem měla při zavírání knihy v očích slzy a nemohla jsem se hned pustit do další knihy, neboť jsem jaksi potřebovala vstřebat myšlenky.

Knihu doporučuji hlavně pro ty, co čtou prakticky za chůze jako já, protože je tenká a lehká, takže se vleze i do malé kabelky :)


Za mne 98 %

-pac a pusu, Dee