Leden 2016

Kamenný vrch

30. ledna 2016 v 16:21 | Dee |  Hory a příroda
Cena: 0,- Kč
Délka trasy: 4.35 km
Obtížnost: nízká


Už dlouho jsem měla v plánu užít si pozkouškový víkned někde venku, na výletě. Bohužel M. onemocněl a nebyl schopen vyrazit někde na výšlap či do jeskyní, což byl můj původní plán. Rozhodli jsme se teda pro přírodní rezervaci Kamenný vrch v Brně, kterou máme doslova za domem.


Přírodní rezervace Kamenný vrch se rozprostírá na rozloze asi 15 hektarů v katastrálním území městských částí Nový Lískovec a Kohoutovice. V roce 1992 se Kamenný vrch stal přírodní rezervací. Důvodem ochrany této lokality je bohatý výskyt koniklece velkokvětého, který zde vytváří jednu z největších populací na světě, a stepní vegetace, jež je na území České republiky vzácná.


Na konci roku 2004 byla na tomto území vyhlášena nařízením vlády rovněž stejnojmenná evropsky významná lokalita Kamenný vrch, a to zejména kvůli ochraně teplomilné květeny a výskytu střevlíka maďarského. Chráněná oblast je z jihu a západu ohraničena ulicí Travní a je částečně oplocena. Přírodní rezervací prochází naučná stezka. Návštěvníci se mohou na osmi panelech dozvědět informace o vzniku přírodní rezervace, jejím rostlinstvu i živočišstvu. V blízkosti přírodní rezervace je pro zájemce k vidění i lesopark Kamenný vrch s rozhlednou.


Vyrazili jsme tedy od zastávky Oblá do kopce k ohraničené části rezervace, poté jsme se vydali směrem k Myslivně. K té jsme nakonec oproti našemu plánu nedošli, protože nás zlákal ukazatel k rozhledně. Nová rozhledna se však bohužel ani nezačala stavět, stará je spíše terasou, která moc dobrý výhled nenabízí.


Procházka to však byla příjemná a my ji jistě na jaře zopakujeme, abychom viděli koniklece.


-pac a pusu, Dee


Opravdová cena kožešin

27. ledna 2016 v 11:07 | Dee
Čekám. Stále čekám, až bude v ČR přijat zákon, který by zakázal kožešinové farmy. Mnoho zemí již tento krok učinilo. Nejím maso ani mléčné výrobky, ale dokážu pochopit, že se jich někteří nechtějí vzdát. Dokážu pochopit, když mi můj vlastní přítel tvrdí, že by bez masa nepřežil, i když si u toho myslím své. Ale nedokážu pochopit, proč by mělo zvíře zemřít, a často velmi brutálně, jen kvůli svému kožichu. Navíc v zemi, kde je roční průměrná teplota 9°C. Nedokážu pochopit, proč by mělo zvíře zemřít kvůli kožichu, kdy je jeho tělíčko pohozeno někde na kupě jiných těl a následně vyhozeno jako odpad. A tak stále čekám, kdy to dojde i jiným.


V České republice jsou v současné době chovány pro kožešiny převážně norci a lišky (obecná či polární). K roku 2015 bylo v ČR zaregistrováno 10 aktivních chovů, z nich 4 patří mezi chovy s kapacitou větší než 1500 zvířat.

Osobně jsem přesvědčená, že takové utrpení, jake stojí za kožichem, nepatří do 21. století. Nedávno mě ale překvapila diskuze na fóru vinted.cz, kde spousta slečen obhajovala kožešiny. Dále uvádím jen některé z mnoha, ze kterých mi bylo až zle. Než si přečtete tyto příspěvky "přírodních/in/moderních/luxusních/bohatých a hrozně chytrých" slečen, doporučuji shlédnutí tohoto videa Kdyby masoví vrazi říkali to, co masožrouti. Upřímně jsem se u něj zasmála a měla jsem pocit, že autor videa musel znát slečny z vinted.

Této slečně se příčí nosit umělé kožešiny. Věci, které byly vyrobeny bez utrpení živého tvora nejsou totiž dostatečně in a cool. Děsivé, že to 31 lidí považuje za prostě parádní názor.

Podle této slečny jsou mnozí proti týrání zvířat, protože na kožichy nemají finanční prostředky. Smutné nebo vtipné?

Jmenuji se Honza a jsem vrah. Proč ne?

Ano, existují i takoví, kteří z přemýšlení končí v blázinci.

Když si připlatím za vraždu, je to přece v pohodě, ne?

Jistě, tohle tu ještě nebylo. Rostliny taky cítí. Jdu vyvenčit svůj květák a hned se vrátím.

Nechápu, proč někdo odsuzuje chlapa, který mlátí vlastní ženu. Když na to má a chce to dělat, pro ne? Jeho věc, ne?

Tato slečna zřejmě chodí tak do druhé třídy, což by vysvětlilo, proč jí nic neříkají pojmy jako nabídka a poptávka.

U této slečny se mi vybavil kreslený obrázek zajíce v lidské kůži. Luxusní, ne?

Chov kožešinových zvířat s sebou přináší veliké utrpení, neboť zvířata prožijí celý život v klecích, v nichž nejsou naplňovány jejich potřeby. Zvířata jsou chována v nevyhovujících podmínkách (např. jsou v malých a strohých klecích, které často nemají pevné dno). Z toho důvodu se u nich krom různých onemocnění, zranění nebo biologických abnormalit projevují také časté poruchy chování. Pozorovatelné jsou zejména v podobě stereotypních pohybů a sebepoškozujícího chování: stereotypie jsou stále se opakující bezúčelné pohyby, jako např. u norka skákajícího určitou dobu proti stěně klece nebo u lišky běhající v kleci stále dokola. Sebepoškozující chování se často objevuje např. u norků v podobě poškozování ocasů. Další abnormalitou v chování je např. zraňování či požírání vlastních mláďat u lišek.

V roce 2004 se v jedné z farem nechal zaměstnat anonymní ochránce zvířat, aby mohl krutou realitu vypovědět i ostatním. Zde jsou úryvky z jeho popisu:

"Při mém čtyřicetidenním pobytu v tomto koncentračním táboře umřelo 27 zvířat. Toto číslo je ještě větší, protože jsem občas o víkendu mohl opustit farmu, a tak jsem neměl přehled. Nachází se zde 2100 lišek a každá z nich čeká na smrt, ovce a krávy také. Jejich každodenní "život" je nepředstavitelným utrpením, a přesto toto podnikání dále bez problémů funguje…"


"Ráno začal první pracovní den a peklo, které trvalo až do konce mého pobytu. Hned po ránu jsme šli se Slávou napájet lišky. Protože bylo hodně chladné počasí, byly hadice u každé haly zamrzlé a museli jsme tedy napájet konvemi. Všechny lišky měly zamrzlé hrnky s vodou a u spousty z nich jsem pouze prošel kolem, protože voda v hrnku byla až po vrch zmrzlá. Asi po hodině takto odfláklého 'napájení' jsem přistoupil ke kleci, kde ležela liška na boku a velmi těžce dýchala. Umírala. Stál jsem u ní, hladil jsem ji a ptal jsem se sám sebe: Proč?! Nikdy jsem neviděl žádné zvíře umírat v bolestech, ale tahle liška se očividně trápila. Šel jsem za Petrem a zeptal se ho, co je s ní. Jeho odpověď mě dost šokovala. S úsměvem řekl: "Ona už tam takhle leží čtyři dny, čekám, až umře." S touhle odpovědí jsem se musel spokojit, a tak jsem šel dát pracovat. Napojit celou farmu nám trvalo dvě a půl hodiny. Potom si každý z nás vzal kolečko a špachtli. Cestou jsme míjeli asi 50 mrtvých, z kůže stažených lišek, které byly naskládané vedle kontejneru. Ten byl plný mrtvých lišek a byly zde i ovce. To vše plavalo v krvi. Při tomto pohledu mi zůstával rozum stát. O pár kroků dál jsme vešli do výrobny, kam se přivádí krmení pro lišky a kde se také zpracovává. První, čeho jsem si všiml, byla mrtvá ovce, stažená z kůže a pověšená za nohy. Zápach zde byl opravdu odporný. Prošli jsme výrobnou a Sláva mi šel ukázat kontejner, kam jsem měl v kolečku odvážet zbytky krmení. V kontejneru byla mimo krmení také střeva a zbytek vnitřností ze stažené ovce. Když skončil první pracovní den (8 hodin), šel jsem do kuchyně a nepřítomně jsem hleděl do zdi. Hlavou se mi honila dvě slova - koncentrační tábor."


"Bohužel ty horší zážitky měly teprve přijít. V dalších dnech vypadala práce obdobně, a tak jsem si začal více všímat kruté reality. Zastavoval jsem u klecí, kde byly slepé lišky, kterým tekl z očí hnis, nevěřícně jsem pozoroval lišky, které měly místo krásně chlupatého ocasu něco, co po vykousání srsti už jako ocas dávno nevypadalo. V jedné kleci byla liška, která měla ocas ukousnutý, v další zas liška, která si vykousala srst od hrudi po zbytek těla. Důvod, proč se takhle ničí, je jednoduchý - stres. Jejich smutný pohled jasně demonstroval dosavadní "život", který provází každé zvíře v těchto táborech smrti. Pokud nespí, tak se každý den, každou minutu snaží dostat z klece ven. Stále škrábou na boční stěny, zakusují se do pletiva a neustále dávají najevo svůj nesouhlas. Přes noc, kdy jsou lišky aktivnější, dokážou do pletiva vykousat díru velikosti cihly."


"Po měsíci práce mi začal šéf trochu důvěřovat, a tak jsem začal pářit lišky. Farma byla rozdělená na devět stád. Dostal jsem to největší - asi 300 polárních lišek. Tato práce spočívala v tom, že jsem kleštěmi uchopil samici za krk, vyndal ji z klece, zkontroloval velikost přirození a podle velikosti ji hodil k samcovi. Zní to jednoduše, ale chytit agresivní, vzteklou lišku za krkem byl nadlidský výkon. Ty nejvzteklejší lišky (a nebylo jich málo) se nenechaly ihned chytit, a tak se opakovaně zakusovaly do železných kleští. Po chvíli takto marného pokusu chytit lišku za krk následoval proud krve z tlamy. Začal jsem těmto incidentům předcházet. Petr mi ukázal, jak na to. Takto vzteklé lišky jsem velmi agresivně kleštěmi natlačil na zadní pletivo, mnohokrát se přidusily, a velmi rychle jsem je za ocas vytáhl z klece ven. Ty klidnější na tom nebyly o moc lépe. Nechaly se uchopit za krk, ale bylo to pro ně natolik stresující, že se každá (a pokaždé) podělala a pomočila. Když jsem takto vystresovanou samici hodil do klece k samci, zkontroloval jsem, jestli se neperou. Když se zdálo všechno v pořádku, pokračoval jsem v přehazování. Ale zdání klame. Po návratu ke kleci, kde byly lišky asi 15 minut o samotě, měla samice celý bok od krve. Nestávalo se to často, ale občas se pokousaly. Pohled na zkrvavenou lišku byl hrozný. Nijak jsem ji neměl ošetřovat, proto jsem ji pouze vyndal od samce a dal do prázdné klece."

Neexistuje dobrá nebo špatná farma, protože jakékoli podnikání se zvířaty vede k jejich utrpení. Hlavní jsou peníze, a ne životní pohoda zvířat.



Pro zákaz kožešinových farem jsou i známé osobnosti, jako Dara Rolins, Nela Boudová či Bára Hrzánová. Řekněte i vy ne a podepište petici proti chovu kožešinových zvířat. Tu a mnoho více najdete zde (dále také videa z kožešinových farem).


Zdroje:
www.soucitne.cz
www.otevrioci.cz
www.ukaztetovlade.cz
www.protisrsti.cz

-pac a pusu, Dee





Černočerná tma (Stephen King)

23. ledna 2016 v 13:48 | Dee |  Knihy na cesty
Název: Černočerná tma
Autor: Stephen King
Rok vydání: 2010
Žánr: Horor, thriller, drama
Hodnocení: ****

"Jsem přesvědčený, že v každém z nás se skrývá cizinec..." tvrdí tajemně autor, mistr hororu a napětí.
Tento "cizinec" se probudí například ve chvíli, kdy se hrdinova manželka rozhodne prodat rodný dům a odstěhovat se... Probudí se ve znásilněné ženě, která oproti násilníkovým předpokladům nezemře... Je jasné, že smlouva s ďáblem může být přínosná, ale zároveň v nás probudí neznámou bytost... Manželka při úklidu náhodou objeví důkazy o tom, že člověka, s nímž do té doby žila v dobrém manželství, vůbec nezná...(oficiální popis)


Tato vynikající kniha mistra hororu Kinga obsahuje celkem čtyři povídky. První povídkou je 1922, ve které muž zabije svou manželku, s pomocí jejich syna. Povídka je na mne trochu zbytečně dlouhá a až tolik mě nebavila, dala bych asi 3*. Další je Velký řidič, o znásilněné ženě a její pomstě. Tato povídka mě opravdu chytla, dala bych za ni 5* a místy jsem se opravdu bála. Třetí povídka Dobré manželství vypráví o ženě, která zjistí, že je její manžel hledaný vrah. Toto téma mě opravdu dostalo a dlouho jsem pak přemýšlela nad tím, jak moc člověk zná svého blízkého. Opět bych dala 5*. Poslední povídkou je Prodlužování času, ve které si věčně nespokojený hrdina může zlepšovat život na úkor jiného. Za mne 4*.

Možná se dokonce jedná o nejlepší z Kingových povídek, které jsem četla. Některé by mohly býti i samostatnou knihou. Rozhodně doporučuji k přečtení, čte se to fakt velmi dobře. Za mne 90 %

-pac a pusu, Dee

Paganiniho smlouva (Lars Kepler)

19. ledna 2016 v 16:39 | Dee |  Knihy na cesty
Název: Paganiniho smlouva
Autor: Lars Kepler
Rok vydání: 2010
Žánr: Krimi
Hodnocení: ****

Jedné letní noci je nalezena mrtvá žena na velké lodi, plující v souostroví Stockholmu. Její plíce jsou plné vody, ale na oblečení nebo na zbytku těla není ani stopy po této vodě... Dalšího dne je ve svém bytě nalezen mrtvý muž. Houpe se v oprátce uvázaného háku na stropě, na kterém běžně visí lustr. Jak se to stalo? Detektiv Joona Linna je přesvědčen, že šlo o sebevraždu, a samozřejmě má pravdu. Muž spáchal záhadnou sebevraždu, ale i to je pouze předehra k závratně rychlému a nebezpečnému běhu událostí...(oficiální popis)

Musím říct, že po Hypnotizérovi si mě touto knihou Kepler naprosto získal. U Paganiniho smlouvy jsem objevila, jak moc poutavě vlastně dokáže psát a když hlavní hrdinové prchali před nepřítelem, měla jsem pocit, jako bych tam byla s nimi a srdce mi bušilo tak, že to musel slyšet i soused.

Opět se mi u této knihy podařilo číst dlouho do noci, dokud jsem ji nedočetla, protože má pohodlně krátké kapitoly a vy si pořád říkáte: "Ještě jednu kapitolu a půjdu spát." Navíc se musím přiznat, že je mi Joona Linna stále sympatičtější.

Za knihu tedy tentokrát dávám 85 %

-pac a pusu, Dee

Lanové centrum JUNGLE PARK

8. ledna 2016 v 18:21 | Dee |  Koupání, zážitky, sport apod.
Adresa: Bauerova 321/5, Brno

Otevírací doba: zde

Do lanového centra Jungle Park v Brně jsme měli asi rok vouchery ze Slevomatu (kde se objevují vcelku pravidelně). Nakonec nám to trvalo tak dlouho, že jsme se tam vydali 29.11., což byl poslední den, kdy mělo centrum otevřeno. Prostě jsme se k tomu nemohli nějak dokopat, i když teď toho zpětně litujeme, protože návštěva to byla vskutku zajímavá.

Jungle Park se nachází v centru Brna, v prostředí lesa u řeky Svratky (kdo zná koupaliště Riviéra, je to hned vedle). MHD se zde dostanete vcelku snadno, z Mendlova náměstí autobusem číslo 84, z Komína, Jundrova či Pisárek autobusem číslo 44. V obou případech vystoupíte na zastávce Bauerova, pak již podle značek přímo do Jungle parku.


Park nabízí celkem čtyři trasy od dětské přes základní až po adrenalinovou. My jsme vyzkoušeli základní, středně obtížnou trasu s 33 překážkami. Hned do parku se musíte dostal po laně přes Svratku, na které se prostě zavěsíte a jedete. Obsluha vám vše vysvětlí, žádný strach.

M. si to opravdu užil, na mne byly některé překážky prostě moc. Fyzicky i psychicky. Věděla jsem, že jsem jištěná a že by se mi nemělo nic stát, problém byl, že jsem občas při své výšce prostě nedosáhla na další překážku nebo jsem zůstala viset a prostě jsem se nevyškrábala zpět. V poslední překážce mi dokonce zůstala bota :D Občas jsem si prostě přála, aby už byl konec, ale já jsem máslo, podle mne se neřiďte :)



Každopádně všem doporučuji, já jsem si užívala hlavně zmíněný přejezd přes Svratku, kterým se dostanete i zase zpátky. Pokud máte s sebou doprovod co nelozí, je lepší, aby šel přes cyklostezku od Anthroposu.

-pac a pusu, Dee

10 důvodů, proč nemám ráda Silvestr a mé první splněné předsevzetí

1. ledna 2016 v 10:42 | Dee

Zamračený ZVÍŘATA. Je mi jich velmi líto, neboť jsou z hluku ohňostrojů neskutečně vystresované. Už od dítěte jsem Silvestra pak trávila tím, že jsem uklidňovala naše psy a koně
Zamračený ALKOHOL. Ne, že bych byla abstinent, ale nemám ráda opilost a opilé lidi. A těch na Silvestra potkáte všude spoustu
Zamračený NOSTALGIE. Každý rok mi Silvestr připomene, že jsem zase starší
Zamračený PENÍZE. Silvestr obvykle stojí hodně peněz a máte za to málo muziky. Bohužel ne doslova. Vše je předražené, člověk dělá velké nákupy a pak se stejně půlka nakoupeného vyhodí
Zamračený SPÁNEK. Ten mi obvykle po Silvestru chybí
Zamračený PARTA PŘÁTEL. Ano, to je něco, čím prostě nedisponuji. Ne, že bych byla osamělá, mám spoustu kamarádů. Ale jednotlivých, kteří mají svou partu a mí jednotliví kamarádi se prostě obvykle nesnášejí mezi sebou a já jsem to jediné, co je spojuje
Zamračený MNOHO POVYKU PRO NIC. Silvestr se řeší už půlroku dopředu, a to minimálně. Ne, fakt nevím, co budu dělat na Silvestra, grr!
Zamračený TV HO*NA. V televizi jsou ty největší sračky, co se tam nasbíraly za celý rok. O důvod více, proč ve svém bytě televizi ani nemám
Zamračený NOVOROČNÍ POLIBEK. Když jste single, cítíte se jako největší idiot, protože prostě nemáte koho políbit a ty ostatní líbající se páry vám na náladě nepřidají
Zamračený OČEKÁVÁNÍ. Každý rok jsem se na Silvestra hrozně moc těšila a pak to stálo za...nic

Moje loňské novoroční předsevzetí tedy bylo, že už prostě žádného Silvestra slavit nebudu. Když jsem si to slibovala, měla jsem naprostý bordel v bytě, bylo mi zle, hlava mi třeštila a chodila jsem tři hodiny po Brně, než jsem našla otevřenou hospodu, abych se mohla najíst. A k takovému předsevzetí jsem opravdu měla své důvody. Stačí shrnout mé poslední tři Silvestry.

Silvestr 2012
Byli jsme na horské chatě s M. a pár kamarády. S M. jsme se kolem jedenácté pohádali, půlnoc jsme proseděli na zastávce v hádce a zbytek noci propili.

Silvestr 2013
Kvůli nedorozumění mezi mými přáteli jsme skončili na bytě jen čtyři, přičemž jsme nakoupili občerstvení za několik tisíc. Byla to nuda, nepomohlo ani hraní Partičky. Nakonec jsme s kamarádkou usnuly a na půlnoc nás museli budit. Asi v jednu ráno jsme se vydali všichni do svých domovů, přičemž většina občerstvení zůstala netknutá.

Silvestr 2014
Tentokrát jsme Silvestra trávili v hospodě v centru Brna. Jo, nebylo to špatné. Bylo to totiž jako jakékoliv běžné posezení v hospodě. O půlnoci jsme vyběhli ven, podívali se na ohňostroj a pak opět vyrazili domů.

Můj opravdu poslední povedený Silvestr byl v roce 2011, kdy jsem byla s kamarády na chatě a den jsme trávili sáňkováním. Večer pak v trošku opojnější náladě, ale bylo to fajn. Jediné mínus tehdy bylo to, že jsme nebyli s M. spolu, takže mi bylo o půlnoci dost smutno, zvlášť kvůli velkému výskytu párů na dané akci.

Z toho důvodu jsem se rozhodla Silvestr 2015 neslavit a nemít očekávání, i když jsem nakonec dostala několik velmi zajímavých nabídek. Naplánovali jsme si totiž s M. Silvestr bez očekávání ve dvou.

Připravili jsme si naši milovanou česnekovou pomazánku:
· Utřené máslo s lučinou
· Přidáme majonézu
· Podle požadované hustoty přisypáváme strouhaný sýr
· Spoooustu česneku, na dochucení je fajn čerstvá pažitka nebo vlašské ořechy


K tomu jsme už přidali jen čokoládové fondue, balíček brambůrků a tyčinky z listového těsta. K pití jsme si udělali hrnec svařáku s voňavým kořením. A od rána jsme si prostě užívali společnosti milovaného protějšku, čímž jsme si vykompenzovali to, jak na sebe máme běžně málo času. Celý den jsme trávili v županech na dece rozprostřené na podlaze, kolem sebe veškeré občerstvení a hráli jsme různé hry. Ty jsme prokládali seriály Prison Break, American Horror Story a Once Upon a Time. Chvilku před půlnocí jsme čapli každý jednu láhev bublinek a vydali se ven sledovat ohňostroj.


Ráno jsme se vzbudili časně a bez kocoviny. A můžu říct, že to byl nejlepší Silvestr za poslední čtyři roky, protože v ničem nezklamal a byl přesně takový, jaký jsem chtěla. A předsevzetí pro další rok? Mít alespoň tak skvělý Silvestr jako ten v roce 2015. A samozřejmě zhubnout. Jsem přece žena

Každopádně všem přeji, aby se vám vaše předsevzetí splnila a váš rok 2016 byl lepší než ten uplynulý.
-pac a pusu, Dee