Prosinec 2015

Sběratel kostí (Jeffery Deaver)

28. prosince 2015 v 12:00 | Dee |  Knihy na cesty
Název: Sběratel kostí
Autor: Jeffery Deaver
Rok vydání: 1998
Žánr: Thriller, detektivní
Hodnocení: *****

V západní části New Yorku začal řádit šílený vrah, který své zohavené oběti pohřbívá typicky morbidním způsobem. Záměrně za sebou nechává drobné stopy, které dokáže rozluštit jedině zkušený kriminalista. Ten však leží trvale na lůžku, paralyzován od krku až po prsty na nohách. Z tohoto důvodu se spojí s mladou ambiciózní policistkou Amélií, která se vlastně stává rukama a nohama svého ochrnutého kolegy.
Ochráncům zákona se pomalu daří utahovat smyčku okolo krku neznámého pachatele. Sběratel kostí, jak mu začnou říkat, má však své vlastní plány a postupně se mu daří zbavit se smrtícího sevření a přehodit ho na své pronásledovatele. Počet zohavených obětí mezitím stále vzrůstá…(oficiální popis)



Stejnojmenný film Sběratel kostí jsem viděla už relativně dávno, stejně jako jsem již dříve četla několik knih od brilantního Jefferyho Deavera, podle kterého si dokonce moje sestra pojmenovala psa. Sama tedy nevím, proč jsem se dříve nepustila do série s Lincolnem a Amélií, která aktuálně čítá jedenáct knih.

Jako milovnici kriminalistiky mě kniha opravdu nadchnula, protože se zde velmi zajímavě popisoval způsob pátrání a ohledávání místa činu. Způsob páchání vražd byl občas docela brutální, avšak mne oproti filmu velmi potěšilo, že většina obětí byla zachráněna. To se často v thrillerech nestává, takže pro mne to byl příjemný bonus. Navíc mi byli oba hrdinové velmi sympatyčtí, více než ve filmu. Lincolna jsem si podle popisu přímo zamilovala :)

Za první díl tedy dávám 92 % a už se těším na další.
-pac a pusu, Dee

Dívka ve vlaku (Paula Hawkins)

27. prosince 2015 v 17:08 | Dee |  Knihy na cesty
Název: Dívka ve vlaku
Autor: Paula Hawkins
Rok vydání: 2015
Žánr: Drama, thriller, detektivní
Hodnocení: *****


Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje a je kritikou označován za letošní Zmizelou. Potřebujete vědět víc? Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se "její" Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…(oficiální popis)

O této knize jsem četla již někdy na podzim, kdy mě velmi její popis zaujal. Proto jsem byla neskutečně ráda, když jsem ji objevila pod stromečkem od M. Přečetla jsem ji jedním dechem za pár hodin, protože jsem se prostě nemohla odtrhnout - a to se mi nestává příliš často.

Kniha je velmi zajímavá, čtivá a s dosti netradičním námětem, žádná vykrádačka. Příběh tří žen - jejichž vyprávění se pravidelně střídá a lze tak nahlédnout do jejich mysli, do jejich vidění, okolí i partnerů, obav, radostí i strastí. Protože vyprávění jedné z trojice žen se odehrává o několik měsíců dříve, než vyprávění dalších dvou, často je trošku problém v hlavě přepnout a vědět, čí vyprávění zrovna čtete. Bylo pro mne nereálné odejít od knihy třeba jen na záchod, dokud jsem nedočetla kapitolu. Nejvíce mě pak bavily kapitoly Rachel, zřejmě hlavní hrdinky.

Od začátku lze vytušit že se k něčemu schyluje a zároveň máte pocit, že jste přečetli sto stran a nic se v knize nestalo a ani nevíte, o čem kniha vlastně je. K tomu všemu alkoholička, žárlivec, tyran, mrcha - to vše je koktejl postav mezi kterými se odehrává drama. Každý si navíc nese jistá tajemství z minulosti jež následně ovlivní i ostatní. Ke konci opravdu nevíte, co je pravda a co subjektivní vnímání některé z postav.

Velmi dobře napsaná knížka o domácím násilí, nevěře, alkoholismu - žel o tom co zažívá čím dál více domácností, jen se o tom velmi málo mluví ... Ač je kniha často srovnávána se Zmizelou, mně přišla mnohem, ale mnohem lepší a těším se na filmovou verzi.

Na knihu mne nalákaly také recenze známých osobností.


Nemohu jinak, musím dát 95 %.
-pac a pusu, Dee

Brněnské Vánoce

23. prosince 2015 v 21:34 | Dee |  Koupání, zážitky, sport apod.
Když jsem si již po úspěšném zápočtovém týdnu mohla oddychnout a dát nohy na stůl, rozhodla jsem se protřídit fotky a vybrat ty povedenější k vyvolání (ano, stále si fotky vyvolávám). Mezi nimi jsem našla spoustu fotek z Brna, a to konkrétně z brněnskýckých adventních trhů. Vánoce jsou pro mne nejkouzelnějším obdobím roku a právě v Brně na vás úžasná vánoční atmosféra kouká z každého rohu. Všude voní svařené víno a medovina, do toho hrají koledy...ještě, kdyby nebylo tak 15 stupňů nad nulou a místo sněhu nepadal z mraků nepříjemný déšť a bylo by to dokonalé.

Rozsvícení stromečku
Letos se stromek z Bílovic nad Svitavou rozsvítil dva dny před první adventní nedělí, tedy 27.11.2015. Stromek rozsvítil primátor města Brna a biskup Vojtěch Cikrle. Náměstím Svobody plném lidí procházely také loutky a během rozsvěcování zpíval sbor nádherné koledy.


Trhy na náměstí Svobody
Trhy na náměstí Svobody patří bezesporu mezi ty nejoblíbenější, avšak já upřednostňuji jiné. "Svoboďák" je totiž často nesnesitelně přelidněný a z toho důvodu zde chybí ta pravá atmosféra. Na druhou stranu si zde můžete dát opravdu cokoliv, od známého a skvělého Turbomoštu po cmundu, grilovaný oštěpok či trdelník. Na Svoboďáku si také můžete vychutnat filmy v Zimním kině či poslechnout doprovodnou hudbu. Z nápojů doporučuji mé oblíbené Bombardino, které mi však vždy stačí jedno za rok, pro svou přeslazenost :) Letos už dokonce Brno přidalo vratné hrnečky, avšak oproti zahraničním trošku dražší a mnohem ošklivější. Na Svoboďáku pak nechybí ani Pošta pro Ježíška či Vánoční expres.


Trhy na "Zelňáku"
Moje zřejmě nejoblíbenější trhy. Zde je pro mne mnohem krásnější a vánočnější atmosféra, navíc trošku méně lidí. Ze stánku zde najdete oblíbený Punčový bar i Turbomošt, dále pečené kaštany i nejrůznější řemeslné výrobky. Můj M. si zde každoročně dá zvěřinový guláš, který si velmi vychvaluje.


Trhy na Moravském nám.
Trhy na Moraváku zdatně nahrazovaly Zelňák, když tam probíhala rekonstrukce. Letos však byly pro mne velmi slabé. Jediné zajímavější lákadla jsou velké ruské kolo a jahody s banánem v čokoládě na špejli. Jinak jsme zde neměli důvod letos jít podruhé. Avšak jízdu na ruském kole každému doporučuji.


Trhy u Vaňkovky
Trhy u Vaňkovky jsou novinkou minulého roku. Nejsou zatím příliš známé, takže tady není tolik lidí, což je nesporná výhoda. Navíc se prodejci snaží nalákat na poukazy ze Slevomatu, takže můžete mít horké nápoje mnohem levněji. Nechybí nejrůznější nápoje, letos nejlepší Jack Daniels stánek či stánek s Hustopečskou mandlovicí, kterou mohu doporučit. K poslechu hrají také nejrůznější kapely. A pokud je vám už zima, není problém schovat se na chvilku do Vaňkovky, kde také nechybí zajímavý program.


Stará radnice
Stará radnice je opředena řadou pověstí. Jedna z nich vypráví o tvůrci gotického portálu, mistru Antonu Pilgramovi, ty nejznámější jsou o legendárním brněnském drakovi a brněnském kole. Unikátní symboly města jsou instalovány přímo v průchodu budovy. O Vánocích se můžete dostat také na věž radnice, ze které je krásný výhled na okolí Brna, včetně Špiberku či Petrova. Stojí to za to hlavně v noci.


Betlémy v Letohrádku Mitrovských
Výstava betlémů v Letohrádku se koná každoročně, avšak pokaždé je trošku jiná, navíc nestojí mnoho, takže se nám vyplatilo ji i letos zopakovat. Vidět můžete betlémy z perníku, papírové, dřevěné, ale i z těstovin.


Brněnské podzemí
Během Vánočních trhů je podzemí otevřeno jinak než po zbytek roku, takže když vám vyjde čas, určitě jej nedoporučuji vynechat. Vybrat si můžete z Labyrintu pod Zelným trhem, Mincovny či Kostnice sv. Jakuba plné lidských kosterních pozůstatků.


Špilberk
Ani na brněnském skvostu Špilberku nechybí o Vánocích doprovodný program. Loni jsme se účastnili skvělé výstavy Kam čert (ne)může a jedné vánoční, letos byla výstava pouze kreslených pohádek, což nebylo bohužel nic pro nás.


Prodej vánočních psů
Letos jsem se konečně zašla podívat na veganskou akci Prodej vánočních psů, která má upozornit na krutost spojenou se zabíjením kaprů. Byla jsem hodně překvapená zaslepeností některých lidí, kteří byli zaskočeni a znechuceni věrohodnou "krví" (sirup) a masem (seitan) na veřejnosti, přičemž o pár metrů dále se vesele sekaly kapří hlavy. Na akci se také rozdávaly recepty na Vánoce bez krutosti, které já osobně jistě využiji. Za tuhle akci dávám velké + a doufám, že to třeba někomu opravdu otevře oči.

-pac a pusu, Dee

Svědkyně ohně (Lars Kepler)

12. prosince 2015 v 16:14 | Dee |  Knihy na cesty
Název: Svědkyně ohně
Autor: Lars Kepler
Rok vydání: 2011
Žánr: Krimi
Hodnocení: ****

Inspektor Joona Linna již strávil na místě činu více času než kterýkoliv jiný detektiv. Stále má však pocit, že mu něco uniklo. Než odejde z toho hrůzostrašného pokoje, musí objevit nějaký detail, jehlu v kupce sena. Hledí na dívku v posteli. Obličej má zakrytý rukama, jako by si hrála na slepou bábu. Opatrně se k ní skloní. Pod nehtem ukazováčku na levé ruce spatří tmavočervenou tečku. Vypadá jako rudé zrnko písku nebo úlomek rubínu. Komisař se sklání blíž a blíž, až ucítí sladkou vůni. A náhle pochopí, co má dívka pod nehtem… Policie při vyšetřování komplikovaných případů běžně využívá pomoci spiritistických médií, není však známo, že by takováto spolupráce někdy přinesla ovoce… Flora Hansenová se rozhodne oznámit policii, že se jí podařilo spojit s duchem zavražděné dívky. Hon na pachatele je plný nečekaných a násilných zvratů. Každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. Ačkoliv pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie telefonáty Flory Hansenové nadále ignoruje. Nejprve za svou informaci žádala peníze, nyní však úpěnlivě prosí, aby ji vyslechli. (oficiální popis)

Tak toto byla první kniha od Keplera, u které jsem ani nedýchala. A to doslova od první strany. Kniha je čtivá, velmi napínavá a závěrečné rozuzlení nemůže zklamat žádného milovníka detektivek. Nezbývá než doufat, že Keplerovy knihy budou nadále takto gradovat :)

U Keplera se mi velmi líbí členění do krátkých kapitol, kdy kapitoly za sebou ani nenavazují. Často však kvůli tomu čtu až do konce bez přestávky, protože věta "dočtu kapitolu a jdu spát" dostává jiný rozměr :)

Dávám 92 %

-pac a pusu, Dee

Navštívila jsem vězení i pitevnu

9. prosince 2015 v 11:38 | Dee
Dnešní článek bude trochu z jiného soudku, i když cestování se okrajově také týká. Tentokrát jsem totiž cestovala na pitevnu a do Státní věznice. Naštěstí na obě místa jen jako návštěvník :-)

V lednu mě čekají poslední zkoušky na VŠ a v květnu/červnu pak státnice, proto poslední dobou stále častěji přemýšlím nad tím, co bude dál. Nebojím se, že bych s vystudovanými právy nedokázala najít práci, avšak já nechci jen tak ledajakou práci. Poslední dvě exkurze, které jsem měla možnost navštívit mi ukázaly, kde bych chtěla pracovat.



Ilustrační foto z discovermagazine.com

Rozlišovat můžeme mj. mezi pitvou soudní a zdravotní. Pitva soudní je prováděna, pokud je zde podezření na smrt v souvislosti s trestným činem (např. vražda), pitva zdravotní pak za účelem odhalení příčiny smrti. Sama jsem se zúčastnila pitvy zdravotní. Podrobnosti z pitvy tady s ohledem na zemřelou šířit nebudu, snad jen několik svých pocitů a postřehů.

Velmi jsem se bála zápachu mrtvého těla, hlavně při otevření některých orgánů. Zápach však nebyl tak strašný, jen mi nebylo příjemné cítit krev, ale to může být také tím, že nejím maso a smrdí mi i to. Můj kamarád to komentoval tak, že to je cítit jako na zabíjačce. Trocha černého humoru. Nejvíce mi pomohlo, že jsme mohli mít roušky, které zápach trochu zmírnily. Jinak se nedělo nic strašného, s tělem je opravdu zacházeno se vší úctou. Z naší skupiny neomdlel nikdo, tři slečny poodešly trochu dál, zřejmě aby nemusely vůbec cítit zápach. Každopádně však obdivuji soudní lékaře za jejich práci, pitevna opravdu není pracoviště, které bych si zvolila. Nejen proto, že asi musí mít silný žaludek a pevnou psychiku, ale také proto, že jsem místy opravdu nechápala, kde v těch ledvinách sakra vidí to, o čem mluví :)

Ilustrační foto z media.coindesk.com

Vězení v ČR dělíme do čtyř skupin, a to na s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou. Jak asi tušíte, jde o rozdělení podle jakési přísnosti. Já jsem navštívila Státní věznici s ostrahou.

Opět se zdržím zmínění některých detailů, stejně jako lokality vězení :) Pokud chcete navštívit vězení, připravte se na kontrolu, která je přísnější než ta na letišti. Do věznice nemůžete přinést opravdu vůbec nic, pouze občanku. Veškeré věci jsme si museli nechat v šatních skříňkách hned na vrátnici, kde nám byly kontrolovány občanské průkazy. Poté jsme procházeli jakousi přijímací místností s kontrolním rámem, kde jsme mohli být vždy jen čtyři osoby najednou. Zde opět probíhala kontrola občanských průkazů a samozřejmě jsme procházeli rámem. Všude po areálu věznice procházeli policisté s cvičenými psy, kteří nevypadali zrovna přátelsky.

Ve vězení jsme navštívili jídelnu, kde mě překvapila možnost vegetariánského stravování a výběr celkem z tří druhů stravy. Dále jsme se dostali i na oddělení pro vězně do 26 let, kde je ještě možnost nápravy. Zde byli vězni překvapivě slušní, všude měli uklizeno, oblečení ve skříních urovnané lépe než moje babička. Podívali jsme se také do posilovny, kterou mají vězni pouze za dobré chování. Dozvěděla jsem se také, že většina vězňů během trestu chodí do práce, někteří pracují přímo ve vězeňské kuchyni, kde se prý velmi dobře vaří. Ve vězeňském areálu se nachází také lékař, zubař, místnost pro výuku či nekuřácké oddělení. Při odchodu z vězení jsme celou kontrolu museli absolvovat znova.

Každopádně nemohu souhlasit s názorem, jak se vězni ve vězení mají skvěle. Samozřejmě, že se nejedná o zamřížované cely jako z amerických filmů, ale já bych teda na pokoji s dalšími desíti lidmi žít nechtěla. Už kvůli budíčku v 5:30 :)

Díky těmto exkurzím jsem zjistila, že mi nevadí pitva, ale sama bych pitvat nechtěla. Nevadí mi kontakt s vězni, ale bachařka bych asi byla moc mírná. Takže budu nadále snít o svém budoucím povolání, které si však nechám zatím pro sebe :) Všem mohu jen doporučit, pokud máte nějaké vysněné povolání, určitě si o něm neváhejte zjistit co nejvíce a co jde, to vyzkoušejte. Ať nedopadnete jako někteří medici, kteří v prvním ročníku na medicíně zjistili, že se bojí krve nebo studentky pedagogické fakulty, co nedokážou mluvit před třídou.

-pac a pusu, Dee

Mariazell - Vánoční trhy

2. prosince 2015 v 14:00 | Dee |  Zahraničí

Lidé se o Vánocích dělí do tří skupin:
1) "mámpičisti"
Vánoce jsou jim ukradené, Štědrý den je pro ně jen ten den, kdy se pořádně nacpou a kdy konečně dostanou nový telefon.

2) "depkaři"
Z Vánoc mají už měsíc předem kopřivku, řeší velký vánoční úklid a co komu koupí, aby se neurazil. Také se už předem stresují, že zase přiberou z každého kousku cukroví tři kila a jak se mají tvářit když dostanou zase jen ponožky.

3) "věčně dětské duše"
Tohle jsem já. Už od začátku listopadu počítám dny do Vánoc a stahuji vánoční filmy a pohádky. I ve svých 24 letech si s přítelem kupujeme čokoládový kalendář (letos mám mimochodem veganský bez cukru a palmového oleje), vánoční výzdobu vytahuji od prvního adventu, v Brně chodím co druhý den na vánoční trhy vč. hned prvního dne s rozsvícením stromečku a každý rok musím jet někam na trhy do zahraničí. Dárky si plánuji celoročně a nakupuji od začátku prosince, vyžívám se v jejich balení a i nakupování. Během Vánoc stavím sněhuláka, nosím krmení pro zvířata do lesa a koukám na pohádky. Nejraději bych i lila olovo a krájela jablíčka. A zlaté prasátko už mám :)

Moje zlaté prasátka

Letos jsem tedy přes Slevomat vybrala vánoční trhy v Mariazellu s CK České Kormidlo. Nikdo mi sice za tu pochvalu nic nedá, ale tuhle CK mohu opravdu vřele doporučit, snad poprvé jsem byla opravdu spokojená. Průvodce byl vtipný a celou cestu autobusem nám vyprávěl opravdu zajímavé věci. Autobus byl pohodlný, luxusní, dokonce tam byly obrazovky, které přenášely obraz z předku autobusu, viděli jsme tedy na cestu z řidičova pohledu.


Mariazell je město ležící v rakouské spolkové republice Štýrsko, které je největším poutním místem Rakouska a jednou z nejvýznamnějších mariánských svatyní střední Evropy. Podle pramenů bylo poutní místo Mariazell založeno 21. prosince 1157. Mariazellu se podle v tamější bazilice uchovávané sošky Panny Marie ze 13. století někdy přezdívá Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska).


Legenda vypráví o vzniku poutního místo takto:
Opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrecht vyslal v roce 1157 mnicha jménem Magnus do okolí dnešního Mariazell, které klášteru náleželo. Mnich Magnus měl pečovat o duchovní život tamních obyvatel. S dovolením opata si na svou cestu vzal sošku Panny Marie z lipového dřeva. Večer 21.12. roku 1157 mu cestu zatarasil skalní blok. Magnus se obrátil s modlitbou k Panně Marii, na jejíž přímluvu se skála rozestoupila a on mohl pokračovat v cestě. Když dorazil k cíli, postavil sošku Madony na pařez a vybudoval si celu (německy Zelle), která mu sloužila zároveň jako kaple i jako přístřeší. "Maria v cele" dala místu název a stala se vyhledávaným cílem poutníků.
Uherský král Ludvík Velký dal v roce 1370 postavit dodnes zachovanou kapli, jako poděkování za vítězství nad nepřáteli křesťanské víry na východě.


O Vánocích nabízí Mariazell spoustu tématických atrakcí, mimo jiné také pětimetrovou perníkovou chaloupku, na kterou bylo spotřebováno 1000 kg perníku. Perník je lokální specialitou, zakoupit jej můžete v rodinné firmě Pirker nebo i v několika stáncích. Další zajímavostí je největší adventní věnec, který váží 6 tun a měří 12 metrů.



Rozhodně doporučuji navštívit také mechanické jesličky, které znázorňují cestu Ježíše či jesličky živé, kde si můžete pohladit velmi přítulného oslíka či ovečku. Na mechanické jesličky stojí dosti dlouhá fronta a vstupné je 2 eura.


My jsme si velmi užili výlet lanovkou na Bürgeralpe, odkud je nádherný výhled na okolní krajinu. Akorát lanovka je docela drahá, za nás dva jsme zaplatili 39 euro.


Jesličky se nacházejí také ve věži baziliky, zde jsme se však už nestihli podívat. Z Mariazellu jsme odjížděli v 16 hodin na průvod čertů - viz samostatný článek.


Co bych vytkla, je nedostatek stánku s jídlem a pitím, více je spíše stánků s vánočními předměty - baňky, svíčky apod. Navíc jsou ve stáncích mnohem pomalejší, než jsem zvyklá z Brna, takže fronty se chvílema zdají nekonečné. Za mne to však byly nejlepší trhy, a to jsem již navštívila Drážďany, Norimberk, Řezno i Vídeň.

-pac a pusu, Dee


Dlouhý pochod (Stephen King)

1. prosince 2015 v 18:00 | Dee |  Knihy na cesty
Název: Dlouhý pochod
Autor: Stephen King
Rok vydání: 1979
Žánr: Drama
Hodnocení: *****

Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí - tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, zvítězí jenom ten, kdo z celé stovky vydrží nejdéle. (oficiální popis)

Dlouhý pochod byla první kniha od Mistra hororu, kterou jsem přečetla, avšak žádná jeho už ji asi nepřekonala. Kniha ve mne zanechala tak hluboký dojem, že jsem ještě dlouho poté nedokázala číst nic jiného a jen jsem přemýšlela.

Úzkost a zoufalství můžete cítit z každého odstavce. Kniha má velmi zajímavý námět, naráží na zálibu v reality show, kdy je člověk ochoten soutěžit už prakticky v čemkoliv a jakkoliv. Zobrazuje pak myšlení mladých lidí, kteří si touží něco dokázat, ať už z jakkoliv primitivních důvodů.

King jako vždy dokázal psát takovým způsobem, že jsem si představovala vše, co bylo v knize napsáno a chvílema jsem se i cítila, jako bych byla mezi účastníky. Líbilo se mi, že to nebyl klasický hororový King, v knize nebylo nějaké strašidelno a už vůbec ne nadpřirozeno.

Za knihu dám s čistým svědomím 98 %. Ty dvě procenta dolů za konec.
-pac a pusu, Dee