Sázavafest 2016

7. srpna 2016 v 18:13 | Dee |  Koupání, zážitky, sport apod.
Termín: 4-7.8.2016
Cena: v závislosti na termínu koupě, možnost využití slevy s ISIC

Tento víkend jsem se poprvé ve svém životě zúčastnila hudebního festivalu, a to Sázavafestu. Vybírala jsem ten vhodný festival dlouho, roli u mne hrála samozřejmě také cena, ale i program, lokalita a termín. Sázavafest je pořádán v zámeckém parku ve Světlé nad Sázavou, v kraji Vysočina, což z Brna nebylo tak daleko.

Program byl docela pestrý, krom hudebních interpretů, kteří se nacházeli na třech pódiích, jste se mohli zajít podívat na divadlo, stand up Na stojáka s Lukášem Pavláskem či si vyzkoušet některou z atrakcí (ty byly podle mne spíše slabší). Co se týče hudby, za mne určitě zazářili Chinaski, které jsem sice nikdy vyloženě neposlouchala, ale i tak jsem si s nimi zpívala každou písničku. S chutí jsem si pak zatančila u české ska skupiny Sto zvířat.

Velké davy pak byly i během koncertu Ewy Farné, která však na mne působila opile a při autogramiádě seděla za stolem s ochrankou, takže fotky pak moc možné nebyly. Z dalších interpretů bych určitě zmínila Xindla X, Mig 21, Iné Kafe či Mika Spirita. Příjemně mě pak potěšil Miro Šmajda, s kterým jsem se i vyfotila. Narozdíl od Ewy se fotil mezi fanoušky, byl celou dobu ochotný a vysmátý.

Dále bych ráda shrnula plusy a mínusy festivalu:
+ časová organizace (koncerty začínaly opravdu na minutu přesně)
+ roznášení alkoholu mezi lidi, tudíž se nekonaly fronty u stánků
+ lokalita zámeckého parku
+ interpreti
+ pestrý program

- výběr jídla (tragický. Jako veganka jsem byla v...háji. V areálu byl sice stánek Vegetariánské a mexické jídlo, ale jediné bezmasé jídlo zde byl kuskus s pečenou zeleninou, ve kterém jsem našla maso...)
- toitoi, hlavně ve stanovém městečku...věčně nebyl toaletní papír, záchody byly většinou až nechutné
- umyvadla s pitnou vodou ve stanovém městečku, několikrát ucpané
- security, která znemožňovala jídlo a pití nejen vnášet, ale i vynášet (nebylo to v pravidlech)
- samotné stanové městečko, které stálo 200 kč/osoba, přičemž zde byly příšerné toitoi, které byly věčně bez papíru a nechutně špinavé (toitoi v areálu festivalu byly mnohem lepší). Povrch byl v kopci a plný slámy, která nebyla k stanování zrovna příjemná. Stánky docela o ničem.

Mé shrnutí tedy je takové, že možná dám Sázavě ještě šanci, ale ne příští rok, to se asi poohlédnu po jiném festivalu.

Já a M. Šmajda :)

-pac a pusu, Dee
 

Pálení čarodějnic

7. května 2016 v 12:03 | Dee
Vstupné: zdarma

Pálení čarodějnic je oblíbenou jarní akcí, a to nejenom pro děti, ale i dospělé. Čarodějnice se slétávají 30. dubna a jedná se o velice starý lidový zvyk. Lidé se při té příležitosti scházejí u zapálených ohňů a oslavují příchod jara. Tento den se nazývá také jako Filipojakubská noc, Valpružina nebo Beltine.

Osobně si myslím, že je dobré, když člověk zná vlastní historii a alespoň tuší, proč si v určité dny dělá na ohni špekáček, v jiné zase plete karabáč či zapaluje svíčku na hřbitově. Lidové zvyky mě vždy zajímaly a svým způsobem fascinovaly, stejně jako život na vesnicích, kde se tak děje naprosto běžně.

Pojďme se tedy alespoň stručně podívat na Filipojakubskou noc. Noc z 30. dubna na 1. května byla vždy považována za magickou a proto se svátek původně slavil, když byl měsíc v úplňku, který byl nejblíže tomuto dnu. Lidé věřívali, že se v tuto noc slétávají čarodějnice na čarodějnický sabat. Mimo to se měly v tuto noc otevírat jeskyně s ukrytým pokladem. Hlavním smyslem tohoto svátku byla pravděpodobně oslava plodnosti a příchod jara.

Na ochranu před čarodějnicemi se v tuto noc zapalovaly ohně, postupně také košťata, která se vyhazovala do vzduchu. Popel z takového ohně měl mít zvláštní moc a vliv na úrodu, proto se přes něj skákalo pro zajištění plodnosti nebo se přes něj vodil dobytek.

Zajímavost: Jedná se o druhý největší satanský svátek.

Loni jsme s M. navštívili Pálení čarodějnic v Novém Lískovci, v parku Plachty, a bylo to spíše zklamání. Neviděla jsem žádnou čarodějnici, program byl jen pro děti a občerstvení hodně, ale hodně chabé. Letos jsme tedy vyrazili do Králového pole, kde se Pálení konalo na Slovanském náměstí. A bylo to super.


Uprostřed parku se nacházela vatra se zručně vyrobenou čarodějnicí. Podél celého náměstí pak byly nejrůznější stánky, které nabízely spoustu dobrot, od piva, vína, kávy, horké čokolády přes zákusky a frgály, až po hamburgery. M. mi předem koupil veganský párek, který jsem si opekla na připravených ohništích. Během večera hrála k poslechu neznámá česká kapela, která však hrála dobře a k akci se to hodilo. Popíjeli jsme čepovaného radlera a posedávali na trávě v parku. K akci vyšlo také nádherné počasí. V 18:30 se vatra zapálila a my mohli sledovat, jak čarodějnice postupně mizí v plamenech, až jí upadla i hlava.


Příští rok se určitě půjdu podívat na Pálení čarodějnic zase někam jinam a doufám, že to bude alespoň stejně povedené, jako v Králově poli. Máte pro mne nějaké doporučení?

-pac a pusu, Dee

Zámek Valtice

29. dubna 2016 v 16:30 | Dee |  Zámky
Otevírací doba: zde
Cena: zde

Zámek Valtice je dominantou stejnojmenného města, které se nachází nedaleko Břeclavi. Zámek patřil rodu Lichtenštejnů a byl původně hradem, než byl přestavěn na renesanční, později gotický zámek.


Zámek nabízí celkem deset okruhů, a to Hlavního okruhu, přes Zámeckou kapli po Vinné sklepy. Vzhledem k tomu, že ne všechny okruhy byly v dubnu přístupné, zvolili jsme Hlavní okruh. Prohlídka byla velmi zajímavá, průvodkyně příjemná s dobrým projevem. Na zámku se nachází spousta krásných obrazů a nábytků, takže jsme se výzdobou určitě nenudili. Po prohlídce jsme se ještě prošli zahradami, kde bohužel zatím nic moc nekvetlo.

Upozorňuji, že i když bylo venku krásně a teplo, uvnitř zámku jsme mrzli i ve svetrech. V létě je to možná výhodou, ale nyní na jaře doporučuji oblečení navíc s sebou.

-pac a pusu, Dee
 


Děvín a Děvičky

29. března 2016 v 12:33 | Dee |  Hory a příroda
18. 3. bylo, alespoň na jižní Moravě, prostě nádherně. Navíc byl pátek, neměla jsem školu ani práci. Proto jsme s M. vyrazili nejprve na vyjížďku na koních a poté jsme zamířili do Pavlova, ráje milovníků vína.


Pavlov se nachází v okrese Břeclav, na pravém břehu vodní nádrže Nové Mlýny, přímo pod zříčeninou Dívčí hrady (Děvičky).


Z Pavlova jsme se vydali po zelené značce asi 2 km k Dívčím hradům. Stoupání bylo docela strmé a pro naše po zimě zlenivělá těla trochu nepříjemná, ale stálo to za to. Výhodou bylo, že jsme za celou dobu nepotkali jediného turistu a také na zřícenině jsme byli úplně sami. Podél cesty kvetly všude sněženky, takže jsem byla ve svém živlu.


Děvičky jsou zříceniny soustavy gotického hradu, který se nachází ve výšce 428 m. n. m. Během třicetileté války byl hrad obsazen švédskými vojsky, které je při svém odchodu vyplenily a zapálily. Nyní jsou zachovány pouze obvodové zdi a renesanční bašta se střílnami.


Z Děviček vedou celkem čtyři cesty, a to zpět na parkoviště, či po modré, zelené a červené. My se vydali po modré k rozcestí Nad Soutěskou (1,7 km), odkud jsme se chtěli jít podívat na skály Pod Martinkou. Cesta tam byla bohužel velmi blátivá, tak jsme pokračovali po zelené necelý kilometr k rozcestí Soutěska.


Zde bylo velmi špatné značení, a i když jsme původně chtěli jít po zelené až zpět k Děvičkám, vydali jsme se omylem po hřebenu po červené na vrchol Děvín (ze Soutěsky 1,3 km).


Odtud jsme už pokračovali po červené k Děvičkám (1,4 km) a pak po zelené a po schodech zpět do Pavlova (2,2 km).


Tato trasa byla pro nás po zimě docela náročná, ale opravdu jsme si to užili a v žádném případě nelitujeme :) Po cestě k autu jsme si ještě koupili to nejlepší bílé víno, které jsem kdy pila.


-pac a pusu, Dee

Na Kamenném vrchu už kvetou koniklece

19. března 2016 v 14:09 | Dee
O Kamenném vrchu už jsem psala samostatný článek zde, ale dovolím si přidat malou aktualitu. Ve čtvrtek (17. 3. 2016) jsem se zde byla podívat a k mému překvapení už kvetou koniklece.


Koniklece kvetou obvykle jen několik dní a co jsem tak hledala na internetu, zjistila jsem, že obvykle začátkem dubna, proto mne nádherné kvítky za sídlištěm velmi překvapily.

Podíváme-li se na květy zblízka, zjistíme, že jejich okvětní lístky vykazují bohatou škálu odstínů: od světle růžové, přes nafialovělou a fialovou až k tónům modré.


Koniklec velkokvětý je vázaný na stepní lokality. Na Kamenném vrchu jich roste nejvíc v Evropě a možná i na světě.

Určitě nedoporučuji koniklece trhat nebo se je snažit vyrývat. Koniklec má bohatý kořenový systém. Jakmile by se vyryl, došlo by k zpřetrhání kořenů a koniklec by vlastně zahynul. Možnost úspěchu je zhruba jedno procento, že se vyrytý koniklec ujme. A hlavně, jedná se o chráněnou rostlinu, její poškození je tedy nezákonné.


Pokud tedy žijete v Brně či jeho okolí, určitě se na Kamenný vrch zajděte podívat.

-pac a pusu, Dee

Odpady společnosti

15. března 2016 v 17:22 | Dee
Víte, že odpad nějakou formou třídí už 72 % Čechů? Že 99 % obyvatel ČR má možnost třídit odpady? Že je po ČR rozmístěno více než 250 tis. kontejnerů na třídění odpadů?

Každý den vyprodukujeme obrovské množství odpadů, které nějakým způsobem ovlivňují celý svět. Díky znovuvyužití recyklovatelných obalů bylo v minulém roce ušetřeno 25 km čtverečních přírody. Odpady, které vyhodíme do určených kontejnerů putují do zpracovatelských firem. Tříděním umožníme recyklaci, ze které získáme nové zdroje surovin a energie a také ušetříme místo na skládkách. Ze zmačkané PET lahve tak vznikne třeba bunda či koberec. Důvody proč třídit jsou jak ekologické tak i ekonomické. Čím více odpadů tedy vytřídíme, tím více dostaneme zpátky materiálů, energie, ale také tím snížíme počet skládek.


Dobrá zpráva zní, že až čtyři pětiny z toho, co vyhodíme, lze znovu zužitkovat. U materiálů jako je sklo navíc nehrozí ztráta kvality; jindy - jako v případě papíru - dochází k postupnému znehodnocování (tzv. downcyclingu). Výhody recyklace jsou však zjevné: kromě úspory obnovitelných i neobnovitelných zdrojů se rovněž výrazně šetří životní prostředí a také vznikají nová pracovní místa. Odborníci například spočítali, že pokud by naše republika recyklovala ve stejné míře jako belgické Vlámsko - kde se třídí 70 % odpadů, tedy zhruba třikrát víc než u nás -, vytvořilo by se v Česku deset tisíc nových pracovních pozic.

Například tříděný papír se zpracovává v papírnách, kde se rozmixuje s vodou na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Hmota se následně nanáší na speciální síto, načež se lisuje a vysouší. Nový materiál slouží k výrobě např. toaletního a kancelářského papíru, novin. Zmíněná metoda značně šetří lesy - 1 t vytříděného papíru "zachrání" až 2 t dřeva. Co se týče skleněného odpadu, k jeho obrovským výhodám patří možnost jej recyklovat prakticky donekonečna. Vytříděné skleněné střepy se taví při teplotách 800-1 400 °C, často přímo ve sklárnách. Z roztavené hmoty pak rovnou vznikají nové výrobky, nejčastěji láhve a sklenice.

Velkým problémem je pak bioodpad, který netřídí téměř nikdo. Jedná se především o jídlo, tedy slupky od ovoce či zeleniny, čajové sáčky, listí apod. V případě, kdy člověk bydlí na vesnici, obvykle tento odpad končí na kompostu, který tvoří výborné hnojivo na zahrádku. Ale co ve městě? Některé obce a města v ČR organizují pro své občany jejich oddělený sběr. K tomuto sběru se pak nejčastěji využívají hnědé odvětrávané popelnice, nebo mobilní sběry, případně je možné je odkládat na sběrném dvoře. Bioodpady je také možné jako jediné legálně využít na zahradách v zahradních kompostérech nebo komunitních a obecních kompostárnách.

Do sběrného dvora můžete dnes odnést i baterie, nevyužité oleje apod. Doporučuji se informovat, co vše můžete třídit a jakým způsobem. Do kontejneru na papír byste například neměli odhazovat ruličky od toaletního papíru nebo použité pleny. Do plastu zase nepatří obaly od olejů, pokud nejsou umyté.

Pokud vám doma přebývá nějaké nenošené oblečení, odneste je do kontejnerů na oblečení. Zde však patří pouze oblečení, které je neznečištěné a zabalené např. v tašce.

Já osobně třídím téměř vše, krom bioodpadu, kterého však nemám moc, neboť chovám morčata a králíka, takže většinu sní oni :) Igelitové tašky využívám jako obaly na odpadky, čímž ušetřím za nákup speciálních sáčků. Dejte odpadkům druhou šanci a recyklujte. Můžete tím zachránit zvířata, které odpady ohrožují na životě a také sebe, aby odpad nemusel být pálen. A pokud už považujete třídění odpadů za velký problém, tak alespoň nepohazujte odpadky volně kolem sebe. Za to bych upřímně střílela, protože si sama neumím představit, že bych hodila na zem papírek nebo nedopalek. Udělejme si svět hezčím místem :)


Zajímavost: Slyšeli jste o myšlence Zero waste, tedy nulového odpadu? Podle této teorie byste neměli vyhazovat nic nerozložitelného a nezatěžovat tak planetu. Můžete si tak pořídit bambusový plně rozložitelný kartáček na zuby, nebo si ušít vlastní tampónky na odličování. Existují také obchody, které nabízí zboží bez obalů. Zkuste se tomuto konceptu přiblížit např. tak, že si do obchodu budete nosit vlastní tašku i sáčky.

-pac a pusu, Dee

V protiatomovém krytu s baterkou

14. března 2016 v 15:10 | Dee |  Koupání, zážitky, sport apod.
Vstupné: 240,- Kč (doporučuji zakoupit zlevněné vstupné na Slevomatu)

Pokud máte rádi netradiční zážitky, doporučuji navštívit protiletecký kryt 10-Z. Nachází se přímo pod brněnským hradem Špilberk, na Husově. ulici.

Hned za vstupními dveřmi pocítíte chlad a vlhkost, stísněné prostory navíc nemusí udělat každému úplně dobře. Také jsem se trochu obávala, jestli náhodou netrpím doposud skrytou klaustrofóbií, ale nebylo to o nic horší, než běžná návštěva jeskyní. Trochu děsivý je fakt, že kryt nedisponuje funkčním osvětlením, tudíž je nutné vzít si s sebou baterku, popř. si ji u vchodu zapůjčit. Místy však světla svítila a terén není nějak nebezpečný pro chůzi v přítmí.


V letech 1946-1948 se ve skále pod Špilberkem nacházel úspěšný velkoobchod s vínem Löwy a Šmíd, který komunisté dva dny po převzetí moci v únoru 1948 majitelům zabavili. Atomový kryt, odolný proti zbraním hromadného ničení, byl dobudován v až roce 1959. Mohlo v něm zůstat najednou až 500 osob důležitých pro řízení města a kraje po dobu 3 dnů


Kryt 10-Z totiž má 1500metrů čtverečních a 70 místností. Z jedné klenuté chodby vede bezpočet odboček do kójí. Napravo je strojovna s obřími ventilátory, o pár metrů dál zase telefonní ústředna. Procházeli jsme kolem kanceláří, noclehárny... Všude tam se zastavil čas, na stole leží štos zažloutlých novin, v rohu visí dvě vojenské uniformy...


Toto místo určitě doporučuji, neboť věřím, že nejsem jediná, kdo má problém vymyslet výlety během zimy, kdy jsou zavřené obvyklé turistické cíle, a je to něco jiného, než třeba prohlídka na zámku. Vtipné bylo, když jsme z krytu vyšli pod Špilberkem v parku, kudy normálně chodím. Vzhledem k tomu, že jsem o krytu doposud neměla tušení, sama nevím, co bych si myslela, kdybych byla na místě návštěvníků parku.


-pac a pusu, Dee

O myších a lidech (John Steinbeck)

1. března 2016 v 14:14 | Dee |  Knihy na cesty
Název: O myších a lidech
Autor: John Steinbeck
Žánr: novela
Rok vydání: 1937
Hodnocení: *****

Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech do salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budou tam chovat králíky. Doba je hodně zlá - a nejhorší se teprve rýsuje. Ochranářský a prozíravý George správně tuší, že slaboduchý silák Lennie by nechtě mohl způsobit katastrofu...(oficiální popis)

Jedná se opravdu o nádhernou knihu. Steinbeck má tu schopnost popsat postavu tak, že máte pocit, že ji dlouho a dobře znáte. Příběh je smutný a celou dobu směřuje ke smutnému konci, který jsem tedy čekala. Přesto jsem měla při zavírání knihy v očích slzy a nemohla jsem se hned pustit do další knihy, neboť jsem jaksi potřebovala vstřebat myšlenky.

Knihu doporučuji hlavně pro ty, co čtou prakticky za chůze jako já, protože je tenká a lehká, takže se vleze i do malé kabelky :)


Za mne 98 %

-pac a pusu, Dee

Punkevní jeskyně a Macocha

20. února 2016 v 20:20 | Dee |  Jeskyně, propasti
Otevírací doba: zde

Cena: 70 - 180,- Kč

Když jsem se dnes probudila, za oknem svítilo sluníčko a nebe mělo nádherně azurovou barvu. Přestože jsem plánovala věnovat celý den diplomce, kterou odevzdávám za týden, ukecala jsem M. ke společnému výletu do přírody. Zvolili jsme propast Macochu s Punkevními jeskyněmi, jako místo, které jsme navštívili téměř přesně před čtyřmi roky.

Autem jsme dojeli k informačnímu centru Skalní mlýn, kde je také parkoviště. Neplatili jsme nic, avšak nejsem si jistá, zda není parkoviště placené v sezóně. Od parkoviště se můžete k jeskyním svézt vláčkem, nebo se projít. Zvolili jsme dvoukilometrovou procházku kolem řeky Punkva.


Punkva byla docela rozvodněná, kvůli čemuž se bohužel nekonala skalní plavba. To mi bylo trochu líto, protože plavbu si pamatuji už z dětství, také díky vtipnému "převozníkovi".


Prohlídka jeskyní měla další tři nevýhody. I teď v zimě tam bylo fakt dost lidí (ale tak sobota, no). V naší skupince navíc byli také pěkně ztřískaní (čti společensky unavení) trampové, kteří byli přesvědčeni o své vtipnosti. Vzduch v jeskyních se po chvíli stal nedychatelným. Průvodkyně byla docela nesympatická, výklad byl stručný a jsem si jistá (nebyla jsem zde poprvé ani podruhé), že hodně osekala. Možná byla naštvaná kvůli trampům.


Prohlídka jeskyní začíná prostorou Předního dómu, jehož vchod hlídá největší stalaktit jeskyní - Strážce. Sifonovitá chodba vede do Hlinitých síní, které sousedí se Středním dómem, u jehož stropu je nepřístupná Krystalová chodba.

Romeo a Julie, krápníky, které se nikdy nespojí

Za Stalagmitovou chodbou klesá dno jeskyně do Zadního dómu, odkud se návštěvníci dostanou až na dno Macochy. Mohou se tu pokochat pohledem na dno propasti a na Horní a Dolní jezírko, která napájí říčka Punkva. Obyčejně se ze dna Macochy vrací návštěvníci vodní cestou, tedy na lodičkách. To však bohužel dnes možné nebylo.


Po prohlídce jeskyní jsme se vrátili k autu, abychom přejeli k Macoše, kde bylo parkoviště zdarma, avšak stejně jako u Skalního mlýnu si nejsem jistá, zda je tomu tak i v sezóně. Navíc u Macochy bylo vše zavřené, tedy chata i stánky. Pamatuji si, že zde měli bylinkový likér podobný Becherovce, tak mi bylo líto, že jsem si nemohla dát jednoho panáčka :)


Propast Macocha je více než 138,5 metrů hluboká a je největší propastí svého druhu v České republice a i ve střední Evropě. Horní část propasti je dlouhá 174 metrů a široká 76 metrů.



Na okraji propasti jsou dva vyhlídkové můstky. První z nich byl vybudován v roce 1882 - je umístěn v nejvyšším bodě.


Druhý můstek pochází z roku 1899, nachází se 92 metrů nad spodní částí propasti a je z něho velmi dobře vidět na dno.


Propast Macocha, jež dostala jméno podle pověsti ze 17. století, vznikla zřícením stropu velké jeskyně. Proto také její dno částečně pokrývá suť, což jsou zbytky zborceného stropu. Dnem propasti protéká říčka Punkva, která napájí dvě jezírka.

Zajímavost: Dávná pověst ze 17. století praví, že jméno má od zoufalé a proto zlé macechy, která chtěla do propasti shodit nevlastního syna. Stal se však pravý opak. Dítě zachránila při pádu silná větev. Zde se však pověsti rozcházejí. Podle některých skočila do propasti poté macecha sama, dle jiných ji zde shodili vesničané za trest. Třetí variantou je, že zde spadla náhodou, když se zde pokoušela shodit nevlastního syna.

-pac a pusu, Dee

Moravská galerie v Brně

12. února 2016 v 11:31 | Dee |  Muzea, skanzeny a výstavy
Vstupné: Dobrovolné (stálé expozice)

Otevírací doba:
Středa 10 - 18 h
Čtvrtek 10 - 19 h
Pátek 10 - 18 h
Sobota 10 - 18 h
Neděle 10 - 18 h

Moravská galerie v Brně spravuje celkem pět budov. Tři z nich se nacházejí přímo v centru města Brna - jedná se o Uměleckoprůmyslové muzeum, Pražákův palác a Místodržitelský palác. Já jsem navštívila galerii v Pražákově paláci.

Ve čtvrtém patře probíhal výstavní projekt Bories Ondreičky: Propast. Jednalo se prakticky o video s nejrůznějšími obrazy. Jako úplný umělecký laik jsem z toho byla spíše zmatená. Třetí patro jsme nějak asi i omylem minuly, neboť jsme si myslely, že zde aktuálně nic není. V druhém patře je expozice Moderní umění, zaměřená na prezentaci tvůrců české moderny a meziválečné avantgardy (B. Kubišta, A. Procházka, J. Zrzavý, V. Špála, J. Čapek, J. Šíma, J. Štyrský, Toyen atd.). Tato část paláce se mi líbila úplně nejvíce, neboť zbožňuji tento styl umění. V prvním patře pak byla expozice Nové umění. To už na mne asi bylo příliš nové umění, navíc tomu fakt nerozumím, takže neumím najít zalíbení v bílém plátně na kterém je hnědá čára. Ale kamarádka, co studuje umělecký design, se zde vyžívala :)

Jsem ráda, že jsem se do galerie podívala, protože je ostuda žít čtyři roky v Brně a neznat taková místa. Zajímavostí je skluzavka mezi patry, do které jsem však neměla odvahu sednout.



-pac a pusu, Dee

Kam dál